6 věcí, které mě na blogování překvapily (a možná překvapí i vás :)

Z názvu článku už asi tušíte, o čem dnes bude řeč. Kromě pár věcí, co mě na blogování a bogerkách štvou se totiž najde i pár těch pozitivních a když ne pozitivních, tak aspoň překvapivých :) a přesně o ty se s vámi dnes podělím. Ale nebojte, zas až tak pozitivní to stejně nebude, jestli něco umím skvěle, tak je to hledat na všem chyby. :)) Asi není potřeba dodávat, že blogování mě baví a za ten víc než rok si troufnu tvrdit, že jsem byla (občas i mile) překvapená víc, než bych sama na začátku čekala.

Zmiňovaný článek o věcech, co mě na blogování a blogerkách štvou měl co se čtenosti týče velký úspěch, což pro mě zas až takové překvapení nebylo a já jsem se utvrdila v tom, že moji čtenáři a komentující mají rozum a smysl pro humor a za to vám samozřejmě děkuji a budu se těšit na vaše názory a zkušenosti v komentářích pod tímto článkem. :) 

1. Nákupní nátlak

Klišé jménem blogerky nás nutí něco kupovat, nebo případně něco nám vnucují je tu nejspíš od počátku blogovacích věků. Já stále věřím, že čtenáři mají rozum a dokáží se sami rozhodnout co si chtějí koupit, kam chtějí zajít na oběd, nebo kde si nechat udělat nehty. I přesto stále dokola čtu, jak vás my, blogerky a Instgramerky, stále k něčemu nutíme. Já s tím naopak nemohu souhlasit. Vy máte možnost si přečíst x recenzí u lidí, kterým věříte, případně si zajít pro vzorečky, než za něco utratíte byť jen jednu jedinou korunu. 

U blogerek to tak ale není, minimálně v mém případě tedy ne. Jako čtenářka jsem nikdy nezažila takový nátlak, jako když teď sama píšu. Najednou mám pocit, že prostě nutně potřebuji úplně každou novinku a úplně každý odstín úplně všeho, abych nebyla pozadu, mohla vám napsat recenzi a vyfotit fotky na Instagram. :) Do jaké míry se člověk nechá nákupním tlakem ovládat je samozřejmě jen na něm a na jeho možnostech, jen jsem to prostě musela zmínit. A jestli si říkáte, že mě ve skutečnosti nikdo a nic k ničemu nenutí, tak samozřejmě máte pravdu, ale pak to zákonitě musí platit i naopak, pro všechny čtenáře i vás. Co se týče dětí koukajících na své oblíbené youtubery, tam je to samozřejmě o něčem jiném, nicméně zastávám názor, že to by si měli ohlídat rodiče, ať už výchovou, nebo přizpůsobením kapesného. ;)

2. Pomlouvání blogerek

Nebudu vám tady tvrdit, že se nic takové neděje a že nikdo nikoho nepomlouvá, to by samozřejmě nebyla pravda. Na druhou stranu, pomlouvání není doménou pouze blogerek, děje se i mimo naši malou komunitu, nicméně tam to už prostě není tolik vidět a nedělá se z toho veřejná věc. Než jsem si založila blog, šly jakékoliv pomluvy stranou. Na blogy jsem chodila číst recenze, dozvídat se o novinkách, podívat se, co si kdo koupil, nebo co spotřeboval. :) Hned po založení jsem se začala dozvídat, jak se blogerky navzájem pomlouvají, jak jsou zlé a jak si mezi sebou akorát škodí. Že žádné blogerské přátelství nevydrží dlouho a že to ve skutečnosti žádné přátelství není. Co mně ovšem překvapilo je, že se mi nic takového osobně nestalo. 

Blogerky, se kterými se bavím, jsou podle mě normální ženské spolu se všemi pozitivními i negativními vlastnostmi, které máme všechny, ať už máme blog, nebo si píšeme doma do notýsku. Jinými slovy, nehraji si na to, že některé blogerky jsou zákeřné mrchy, protože tyhle typy jsou prostě zákeřné mrchy i bez blogu. Je to o lidech, ne o blogerkách a já jsem měla to štěstí, že se mi takové typy vyhýbají. Abych mé poselství shrnula, malicherné kauzy prostě jsou jen malicherné kauzy a je zbytečné se jimi zabývat a ačkoliv je to teď těžší, kdy se sama cítím zainteresovaná, překvapivě to není zas až tak hrozné a blogerky tak hysterické, jak to z venku může vypadat a jak jsem si sama před časem myslela.

3. Čas

Kolikrát už jste u své oblíbené blogerky četli, že blogování není hodinová záležitost a že je za tím spousta času? Já už milionkrát a ačkoliv jsem tomu samozřejmě věřila, nedokázala jsem si vůbec představit, kolik času za tím ve skutečnosti je. Jasně, jsou i blogerky, které mají své tři fotky vyfocené za pět minut a článek napíšou za půl hodiny a není na tom vůbec nic špatného. Já k nim ale bohužel nepatřím a všechno mi děsně dlouho trvá. Několik hodin fotím a upravuji fotky, které občas druhý den fotím znovu, protože se mi ty z prvního dne nelíbí, hodiny píšu a upravuji článek a pak si ho minimálně dvakrát kontroluji (a stejně vždycky ještě nějaký ten překlep najdu ... :) a nakonec vyhledávám informace, přidávám linky, fotím zvlášť fotky na Instagram a snažím se k nim vymyslet inteligentní popisky, což se mi ne vždy povede.. :) V podstatě věnuji všechen svůj volný čas blogu a Instagramu, který je hned za rodinou a kamarádkami a nelituji toho, jen mě to množství času, co mi to bere, opravdu překvapilo.

4. Spolupráce a čísla

Mezi blogerkami se často říká, že značky sledují jen čísla, počet followerů, návštěv, sledujících... Že jim nejde o kvalitu, ale o kvantitu. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že mě osloví velká a luxusní high end značka, když budu mít jenom 800 followerů na Instagramu. A přesto se to stalo a bylo to jedno z těch nejmilejších překvapení v rámci mé blogerské kariéry. Že značky nekoukají jenom na čísla a že si všímají i malých no name blogerek, jako jsem já a hlavně, že dokážou ocenit snahu, pečlivost a snahu o objektivnost bez ohledu právě na čísla. Sama jsem tomu měla problém uvěřit a říkala si, proč se mnou vůbec někdo chce spolupracovat a co když prostě nebudu dost dobrá a oni už mi nikdy nenapíšou? Asi chápete, že člověka sebere mnohem víc, když přijde o tu prestiž, než když už nedostane rtěnku zdarma. Naštěstí se mi to nestalo a pevně doufám, že ani nestane a jsem vděčná, že mě někdo za mou snahu a práci dokáže ocenit a podporuje mě v tom co dělám, což se týká i vás, mých čtenářů. :)

5. Blogerky a jejich "čísla"

Když už jsem u těch čísel, nemohu nezmínit ještě jeden fakt, se kterým jsem se teď několikrát setkala. Jsou jím blogerky, které si přibarvují údaje o své návštěvnosti na blogu. A teď nemluvím o tom, že si někdo zaokrouhlí čtyři tisíce osm set na pět tisíc, tím myslím, když si někdo bez ostychu přidá deset tisíc unikátních uživatelů. Překvapená jsem hlavně proto, že je to velmi jednoduše vyhledatelná informace a pevně věřím, že kdokoliv kdo dělá PR je natolik gramotný, aby si takové věci měl umět dohledat. Existují desítky webů, které vám s poměrně velkou přesností řeknou jakou má daný cizí web návštěvnost a mnoho dalších údajů. A abych teď nevypadala jako bláznivý stalker musím také dodat, proč jsem toto téma vůbec zaregistrovala. Někdo, kdo má pod článkem dva komentáře a tvrdí, že má trojnásobnou návštěvnost za měsíc než co mám já, je prostě podezřelý. :) Sama používám Google Analytics, mám přehled o svých návštěvách/zobrazeních a tak jsem si mohla nejen ověřit, že zmiňované porovnávací weby (třeba tady) počítají poměrně přesně, ale také že se najde pár kolegyň, které si doslova vymýšlí. Pro vás možná nic nového, pro mě velké překvapení, že to mají dospělé osoby zapotřebí, zejména když se to dá velmi jednoduše ověřit.

6. Zveličování a degradace

Poslední pátý bod jsem si nechala úplně na konec, protože je poměrně dost obecný. Nesmírně mě totiž překvapilo, jak se všechno okolo blogerek dokáže nafouknout a zveličit. Já s vámi naprosto souhlasím, že třeba reklamy by se označovat měly, aby vše bylo průzračné jako lesní jezírko, ale k čemu to vlastně je? Copak někdo čte blogerku, nebo sleduje videa od někoho, komu jeho recenze nevěří? Čímž neříkám, že by se reklama označovat neměla, ale přijde mi nesmyslné, dělat okolo takový rozruch. Jedná se samozřejmě jen a pouze o můj názor, ale to, že vám v článku řeknu, dostala jsem tento produkt k recenzi, snižuje hodnotu mojí recenze? Neměla by tedy žádná blogerka přijímat žádné produkty k recenzi? :) Asi chápete, kam tím mířím a je to prostě jen o důvěře mezi blogerkou a čtenáři a já pevně doufám, že to tak většina z vás vnímá. Abyste také mohli nakouknout pod pokličku, v těch větších a lepších firmách/značkách vám produkty většinou ukážou, vy si je vyzkoušíte a vyberete si ty, co se vám líbí a co vám sedí, proto se velmi často může zdát, že blogerky jen chválí. Možná za tím není vypočítavost, ale prostě jen to, že jsme si dobře vybraly. Minimálně tedy já to tak vnímám, protože bych o ničem co stojí za starou belu nikdy nemohla s čistým svědomím napsat, že je to skvělé a že si to máte všichni koupit. A na tom nevidím vůbec nic špatného.

Nejde ovšem jen a pouze o spolupráce. Zveličování a nafukování malicherností se děje každý den a já se nestačím divit, kolik času a energie je někdo schopný vkládat do investigativní činnosti a následného vkládání svých názorů pod fotky a články někoho jiného. Z blogerek děláme celebrity především my. Tím, že je obdivujeme (nebo nesnášíme :)), tím že je sdílíme, srdíčkujeme, komentujeme jejich fotky. Většina holek, které jsem potkala, byla naprosto normální, nikdo z nich se nechoval nijak výjimečně a žádná se netvářila jako celebrita, naopak, většina z nich se ke mně, vystrašené a vyděšené na velké blogerské akci :))), chovala mile a přátelsky. Nemyslím si tedy, že by bylo nutně potřeba sledovat každý jejich krok a hledat chyby za každou cenu, když tam vlastně možná ani nejsou a třeba není ani nutné vidět za vším, co blogerky udělají, hromadu lží, promyšlených zrad a vypočítavosti. Netvrdím, že to tak nikdy není, ale také si nemyslím, že je to otázkou blogerského statutu, ale toho lidského. ;) Překvapená jsem tedy dvojnásob, reakcemi čtenářů a vykonstruovanými nesmysly i blogerkami, které na rozdíl od prognóz překvapily příjemně. :) L.