Vánoční speciál || Vánoce 2017

Vánoce a Ježíšek jsou už opravdu za rohem. :) A mě popravdě docela překvapilo, kolik z vás mi napsalo, že vám vánoční články chybí. (Speciálně zdravím Marsy!) Tak pevně doufám, že si tenhle článek několikrát a opravdu důkladně přečtete, abych pak neměla pocit, že jsem si ho psala jen sama pro sebe. :) Samozřejmě si dělám legraci, ale je jasné, že raději píšu články, o které je zájem. Takže, pokud se ještě potřebujete malilinko vánočně naladit, dnes se vám tu bude líbit. :)

Letos poprvé budeme vánoce slavit ve čtyřech. Což je jen obrazně řečeno, protože bych do tohoto výčtu nejspíš měla započítat i naše tři kočky a taky moji mámu a sestru s přítelem, kteří už potřetí budou na Štědrý den spolu s námi u nás doma. Hrozně moc se těším, jak na celou rodinu pohromadě, tak taky na ten bordel, který pak budu uklízet až do Silvestra. Krabice, papíry, mašličky.. Až budu zametat ty hromady jehličí. že si budu připadat, jako bych vlastně bydlela v lese a moc bych se nedivila, kdyby na mě za ozdobou na stromečku číhala veverka. Někde jsem četla, že prý jedle neopadávají. Takže máme nejspíš každý rok smrk a manžel to za jedličku jenom vydává. Určitě.

Taky přijde na řadu čas každoročního bilancování a rozjímání. Co se nám tenhle rok povedlo, co jsme chtěli a splnili si a taky co jsme chtěli a už vlastně nechceme. Někdy se musíme ohlédnout a zjistit jestli to, co děláme, je i to, co chceme a konec roku k tomu vybízí. Já si mohu odškrtnout další rok jako máma na plný úvazek a taky jako blogerka na poloviční. :) Narodila se Elen, Alex začal na dvě odpoledne v týdnu chodit na tři hodiny do školičky, ve které byl všehovšudy třikrát a zbytek jsme proleželi nemocní doma. Vlastně jsem si ani nesplnila žádný velký cíl. On na to totiž s malými dětmi ani není čas. Ne si ty cíle plnit, ale vůbec nad nějakými přemýšlet a vymýšlet je.

A co bych chtěla pro sebe od příštího roku? Pokračovat v tom co mě baví! Psát, fotit, užívat si hodné děti, občas si přečíst dobrou knížku, Chanelku... ha ha. Ale ne, vážně. :) Říkám si, jestli bude 2018 můj šťastný rok a jestli problémy, které teď musím řešit (a které máme všichni), nějak rozumě vyřeším a budu stoprocentně spokojená. Přemýšlím, jestli už budu mít čas na nějakou další seberealizaci a jestli se budu chtít někam dál posouvat a vlastně ani nevím, jestli na to nebudu mít s dětmi čas, nebo se mi spíš nebude chtít. Tak jen budu doufat, že 2018 nebude především rok líný. :) Jak to máte vy? Předsevzetí, očekávání, seberealizace?

A teď už k těm víc tradičním vánočním tématům. Pečení cukroví je pro mě zábava a relax. Ani jsem nečekala, že toho stihnu tolik a jsem na sebe upřímně pyšná. :) Aby to nebylo jen vychloubání, ale abyste třeba zjistili, co se peče u nás a získali také nějakou inspiraci, jinými slovy, aby to prostě k něčemu bylo, napíšu vám i moje oblíbené recepty.

Každý rok se manžela ptám, jaké druhy cukroví mám letos udělat. Každý rok je odpověď stejná. Vanilkové rohlíčky a tlačené/stříkané cukroví. Na vanilkové rohlíčky mám už několik let oblíbený recept z Apetitu. Myslím, že jich tam najdete víc, ale já mám nejradši tenhle konkrétní, akorát tedy musím zdvojnásobit množství surovin, protože rohlíčky jdou u nás na dračku. :) Stříkané cukroví kupodivu také, ačkoliv na něm já osobně nevidím nic unikátního. Odkaz na recept nemám, protože jsem si těsto už před pár lety upravila tak, aby se mi na plech dobře stříkalo sáčkem a jen jsem si ho napsala (250g másla, 1 vejce, 1 žloutek, 100g moučkového cukru, 250g hladké mouky, vanilkový extraxt, těsto musí být tak akorát tekuté, aby šlo dobře ven cukrářským sáčkem a pokud používáte cukrářskou špičku, aby si udrželo tvar, 150°C/10-15min podle velikosti).

Co naopak naprosto miluji já, je linecké a taky medové perníčky. Tyhle dva druhy musím mít každé Vánoce a je to jedno z mála cukroví, které si s chutí dám. Naprosto perfektní recept na linecké, co se poměrů u postupů týče, jsem objevila minulý rok u Cat & Cook. A jestli nevíte co je to fresáž, není to vůbec nic těžkého, ani pracného, jen pouze jeden krok navíc, který za to stoprocentně stojí. Takhle měkké a jemné linecké jste totiž ještě nejedli! Recept na medové perníčky už mám doma od roku 2012 a je to recept od Kitchenette. Dělám je z hladké žitné mouky, poctivě si melu vlastní směs koření a používám kvalitní med. A neskromně vám musím říct, že jsou tak dobré, že bych je nejradši snědla úplně sama. :))

Tohle byly čtyři druhy, které peču každý rok, děj se co děj. Zbytek cukroví se pak liší podle toho, na co máme chuť, kolik mám času a jaké nové recepty chci zkusit. Už několikátý rok ale nakonec vždycky dělám kávová zrna. Možná jsem vám to už někde psala, ale miluji vůni a chuť kávy. Recept může být v podstatě co dům dal (a jaké cukroví se vám polámalo), ale já dělám základ z čokoládových piškotů a sušenek od Opavia Derby. Pak samozřejmě máslo, instantní kafe, cukr moučka podle chuti a měl by do nich nejspíš přijít rum, ale ten já nemám ráda, takže jako do všeho, přidávám i do kávových zrn můj vlastní domácí vanilkový extrakt a trochu skořicového. Můj recept je hodně podobný tomuto, akorát nedávám rum, ani skořici a vynechávám i cukr.

Další dva druhy jsou oba z oříškového těsta. Konkrétně recept na těsto mám odtud, ale dělala jsem dvě verze. Košíčky z klasické mouky, dortíčky ze špaldové. Té ale dávám méně, protože je na vykrajování potřeba mít těsto vláčnější a celkově je špaldová svou konzistencí taková tužší. Ořechové košíčky (hvězdičky, ehm :)) jsem plnila karamelovým krémem z másla a zkaramelizovaného salka, což je taková ta pořádná vánoční prasárna, ha ha a dortíčky jsem plnila ořechovým krémem, na který je recept tady. Nicméně, mám doma malé dítě a sama kojím a neriskuji tak v cukroví syrová vejce, takže jsem místo něj přidala dvě lžíce másla z vlašských ořechů, které jsem měla v dárkové krabičce (článek s tipy na dárky). Dortíčky jsem nakonec namočila v hořké čokoládě a přidala oříšek, ale ne pro Popelku, ale pro nás. :)

Pro mě nový recept jsou sádlovky. Definitivně super název a prý také velmi tradiční cukroví, které pekly naše prababičky. Mám ho od Káti a jsem moc ráda, že jsem ho díky ní objevila. Já jsem používala sádlo husí (hlavně nesolené). Něco tak dobrého už jsem dlouho nejedla a rozhodně zařazuji do svého pečícího repertoáru. Recept je jednoduchý, výborný a já jsem je nakonec plnila rybízovou marmeládou z Ikea.

Ještě dodám, že vanilkový extrakt liju do cukroví po litrech. Úplně do všech druhů. Domácí extrakty, kvalitní máslo (nebo sádlo, ha ha) a hlavně pracovat s láskou a budete mít pro vaši rodinu to nejlepší cukroví na světě. :)

Co se týče doma vyráběných dárků, extrakty jsem letos nedělala, protože ty moje z minulého roku jsou v podstatě bezedné, když se dolévají, takže už jen tradičně koření na svařák, které jsem vám minulý rok ukazovala také. Svařák totiž v zimě nesmí chybět, to je jasné... A když k němu koupíte i lahev dobrého vína, je to prostě fajn dárek s malou příjemnou drobností a není to prostě jen flaška. Což je ideál pro lidi, kterým tu prostě flašku dáváte. :) S kořením to vypadá, že jste si dali záležet o hodně víc.

A nakonec dárky. Respektive jejich balení. Tady asi není moc co dodávat, styl zůstal hodně podobný tomu z loňska, jen jsem něco přidala a něco ubrala. Každý rok se na balení těším, protože i to je moje oblíbená část vánoc. Když se nad tím ale zamyslím, co není moje oblíbená část. :)) Každopádně vím, že balení není šálek kávy každého a třeba moje nejlepší kamarádka mi při telefonátu v pondělí oznamovala, že na nějaké zdobení jako obvykle kašle, ale že se pokusí hezky zabalit alespoň ten můj. Při včerejším telefonátu jsem se dozvěděla, že zrovna když balila ten můj, nevyšel jí papír. Upřímně jsem se zasmála a nemůžu se dočkat, až ho uvidím. I přesto, že ráda dárky hezky balím, radost udělá i dárek zabalený v novinách a omotaný izolepou, když je od někoho, komu na vás záleží.

Jako obvykle jsem se vyřádila i s tavící pistolí, která je zejména během vánoc můj velký přítel. Tentokrát to neschytala žádná kočka, ani nemám spálenou ruku. :) Používala jsem jí jak na výrobu visaček na dárky a přilepení koleček nasušených pomerančů, tak také na slepení jutových stužek. Jutové stužky jsem letos pořídila poprvé a strašně se mi výsledek líbí. Za to sametová stužka zklamala. Nešly mi s ní dělat hezké mašličky, takže jsem musela improvizovat.

Také nechybělo ani zlaté jmelí a samozřejmě vánoční kárované látkové stužky s drátkem, které mám ráda hlavně proto, že si mašličky můžete hezky upravit a narovnat podle potřeby. Dárky jsem balila minimálně šest hodin se vším všudy, ačkoliv jich letos bylo asi jenom čtyřicet a spotřebovala jsem sedm náplní do tavicí pistole. :)) A kdyby vás zajímalo, kde jsem nakoupila stužky, jsou všechny ze Stoklasy, kde mě zachránili. Stužky jsem totiž jako první objednávala pátého prosince z jednoho eshopu a doteď je ani neodeslali.... 

Určitě nejsem jediná, kdo se už nemůže dočkat Štědrého dne. Snad jsem vás navnadila ještě o trochu víc a ten předvánoční čas trochu zkrátila. Nejsem si jistá, jak to bude během svátků s články, tak bych vám všem chtěla předem popřát hlavně jejich hezké prožití a opravdový klid a pohodu! No a pak takové ty drobnosti, jako třeba hodně dárků pod stromečkem a žádné nehody. Ať už se zapáleným stromkem, nebo kostí v krku, ha ha. Což je vtipné nejspíš jen do té doby, než se vám to stane. :))) Dodržujete nějaké zvyky? Jak balíte dárky a jaké cukroví pečete vy? :) A vůbec, jak moc se těšíte na Ježíška, co jste si od něj přáli a co si myslíte, že vám nadělí? L.