6 věcí, které mě štvou na blogerkách a blogování

Dnes netradičně, abych trochu rozčeřila vody. :) Tento typ článku jsem měla v plánu už delší dobu, a protože za chvíli budu slavit blogerské roční výročí, rozhodla jsem se, že vám mimo kosmetiky napíšu i pár článků o blogování. Co mě překvapilo, co mě potěšilo a co mě naopak rozčiluje. První článek bude možná trochu kontroverzní, co mě na blogování štve. Rozhodně to ale neberte nijak vážně, stále to má být jen zábava a tak trochu, ale jen trochu, nadsázka. :)

Hned na úvod bych chtěla říct, že tento článek není míněn jako osobní útok na někoho konkrétního, je to spíš jen takový povzdech nad věcmi, které se na běžném denním pořádku dějí a nejsou podle mého zas až tak úplně správné. Pokud tyto věci těžce rozdýcháváte a zejména jste-li kolegyně blogerka, možná zvažte čtení článku odsunout na dobu neurčitou. ;-)

1. Instagram a chování značek a lidí

Sleduji v podstatě jen pár lidí, nesleduji tisíce a má to také logický základ. Není to proto, že bych si myslela, že ostatní nejsou tak dobří jako já, nebo že mě nikdo moc nezajímá, je to čistě proto, že Instagram je pro mě zdroj inspirace, kterou bych chtěla mít hezky a přehledně seřazenou ve feedu. Kdybych sledovala stovky/tisíce lidí, půlku příspěvků neuvidím vůbec a jako první se mi budou řadit jen ty účty, které mají nejvyšší počet followerů. Mezi ty se třeba vůbec neřadí moji reální přátelé, kteří mají většinou okolo stovky follows a přitom jsou to přesně ti, jejichž příspěvky chci vidět jako první. Což je i důvod, proč jsem přestala sledovat většinu velkých kosmetických značek. Zase tolik inspirace z nich totiž nepřichází. Druhým důvodem a tím hlavním, je chování některých značek a hlavně kolegyň influencerek. Možná vám to bude připadat jako hloupost, ale sebekrásnější instagramový účet u mě ztratí veškerý šarm přesně v tu chvíli, kdy mi jeho majitelka dá během jediného týdne desetkrát follow a unfollow.

Že lidé nemají soudnost a začnou vás sledovat jenom proto, abyste si jich všimli vy a jakmile je začnete sledovat nazpátek, dají vám unfollow, na to už jsem si zvykla. Že to ale dělají i velké firmy, které to podle mě nemají zapotřebí a jejich sociální sítě by měl vést člověk, který je k tomu vyškolen, nebo (ještě lépe: má k tomu opravdu vystudovanou školu), to je mi opravdu záhadou. Stejně smutný aspekt je ovšem ten, kdy tímto způsobem získávají followery blogerky. Vážně vám to stojí za to? ;) V mém světě je to na stejné úrovni trapnosti jako třeba kupování followerů... A ne, nejde o to, že vás někdo přestane bavit a vy ho přestanete sledovat, já teď mluvím o expertkách, co si už pamatuji jménem, protože když se vám několikrát za den rozsvítí telefon xy vás začala sledovat, vážně mi to přijde směšné. :) A ještě jednou ne, opravdu to zas až tak moc nestuduji a nepíšu si statistiku, ale zas tolik lidí, abych si dvacetkrát se opakující jméno nezapamatovala, mě běžně za jeden týden sledovat nezačíná.

2. komentáře bez přečtení článku

Představte si, že testujete produkty k recenzi, děláte si poznámky, pak je hodiny fotíte, upravujete, vyhledáváte si informace, ceny, linky, píšete článek a pak přijde někdo k vám na blog a napíše komentář: Super! Nebo ještě lépe, v článku, kde popisuji rtěnku, která je opravdu špatná a nehodnotím ji vůbec dobře, se objeví komentář: Ta rtěnka vypadá fakt dobře! Mně to přijde jako naprostá neúcta k mé práci a snaze.

Aby nedošlo k omylu, tenhle bod se týká jen kolegyň blogerek. Je naprosto v pořádku, když se vám článek líbí, napsat klidně jednoslovný komentář, i za ty jsem moc ráda a vážím si jich. Kdo má také pořád čas a chuť něco sáhodlouhého vymýšlet, že :). Běžný čtenář, který není blogerka, když nemá chuť psát komentář, prostě ho nenapíše. Když běžný čtenář článek vůbec nečetl, také logicky nemá potřebu ho komentovat. Problém nastává tehdy, když jiná blogerka potřebuje zviditelnit svůj blog a potřebuje si k jiné blogerce dát zpětný odkaz. A nejlepší na tom je, že se tyhle děvčata většinou ani neobtěžují článek přečíst. Čímž se ladně dostáváme k bodu číslo 3.

3. Zpětné odkazy

Každá průměrně internetově gramotná osoba, což blogerky musí být, ví, co jsou to zpětné odkazy (wikipedie). Že čím více jich máme a na čím lepších stránkách jsou, tím lépe se zobrazí odkazovaný web ve vyhledávání. A také všichni víme, že zpětné odkazy se dnes dají koupit, ale není tak lehké/levné je dostat na relevantní web. Mít zpětný odkaz na svůj kosmetický blog nebudou vyhledávače hodnotit kladně, pokud ho najdou na webu se součástkami na motorku. A také všichni víme, že je jedna strašně jednoduchá cesta, jak tyhle kvalitní a relevantní odkazy získat úplně zadarmo. Prostě stačí obejít všechny svoje kolegyně blogerky, všem napsat komentář o dvou slovech (třeba super článek) a připojit odkaz na svůj web. A víte co je na tom ještě lepší? Nejen že nemusíte nic platit, vy dokonce nemusíte ani ten jejich článek číst. :) Viz bod č. 2. Tento bod se rozhodně netýká všech, kdo ke mě chodíte pravidelně komentovat a jednou za čas dáte relevantní zpětný odkaz! Mluvím opět o expertkách, které ho přidávají ke každému jednoslovnému komentáři. Víte o tom, že při kliknutí na jméno komentujícího se i tak dá dostat na váš blog? Já to vím, ale z principu k vám chodit nebudu. :)

Zdá se vám, že přeháním? :) Tak se na to podívejte z mojí strany. Opravdu se snažím mít kvalitní obsah, hezké fotky, hodnotné  a zajímavé texty. Blog mě stojí doslova tisíce - vzhled blogu, domény, vybavení, samotné produkty které recenzuji, dekorace a v neposlední řadě čas... A někdo pak přijde, a prostě si na moji vlastní zaplacenou webovou stránku dá reklamu na svůj vlastní blog, aniž by se mě zeptal? Abych vám to vysvětlila ještě jinak. Představte si, že máte kavárnu a zaplatíte si u silnice za deseti tisíce billboard. Druhý den okolo něj pojedete a uvidíte, že přes váš billboard je někde dole, menším písmem, nalepená samolepka s názvem a telefonním číslem jiné kavárny. Co uděláte? Jedno vím jistě, nebudete mít  radost. :) Nikdy jsem komentáře nemazala, ale nebudu tvrdit, že jsem nikdy neměla chuť. Hlavně v případech zmíněných výše, kdy dotyčná zjevně článek nečetla a komentář přidala pouze proto, aby si mohla přidat zpětný odkaz.

4. Nerozumíš kosmetice

Naštěstí jsem se nikdy nemusela potýkat s velkým množstvím negativních komentářů. Bylo jich doslova jen pár. Ale všechny ty co se objevily, měly jeden společný rys. Ve všech se objevil náznak (a někdy i přímá citace) výroku nerozumíš kosmetice. Upřímně nechápu, co to je za argument. Jasně, nejsem vystudovaná kosmetička, dermatoložka ani chemička, takže dopodrobna nerozumím ničemu z toho, nicméně jsem nikdy netvrdila opak. Kosmetiku recenzuji uživatelsky, což je myslím dostatečně vidět. Píšu jaké z ní mám pocity a jestli mi funguje, anebo ne a argumenty typu, že tomu vlastně vůbec nerozumím, jsou zcestné. Ve chvíli kdy si na produktu přečtu, co má dělat, velmi jednoduše mohu posoudit, jestli to opravdu dělá, jestli se mi s ním dobře pracuje a jestli subjektivně naplnil, nebo nenaplnil má očekávání. Nemyslím si, že musím rozumět složení produktů, abych kosmetiku mohla recenzovat z uživatelského hlediska. Většina z vás také není profesionální restauratér ani profesionální kuchař, nemá zkušenosti s vedením žádného podniku, a přesto dokážete ohodnotit jídlo i restauraci, do které si zajdete na večeři.

5. komentáře od zainteresovaných osob kosmetických značek

Když vám někdo napíše váš první negativní komentář, jistojistě vás to rozhodí. Nebo tedy minimálně mě to rozhodilo. Dokonce tak moc, že jsem si tenkrát, skoro před rokem, dotyčnou osobu našla na Facebooku #stalker. :))). K mému velkému překvapení jsem zjistila, že komentující je zaměstnaná ve firmě, o jejímž přípravku jsem napsala negativní recenzi. V tu chvíli komentář dotyčné nabral úplně jiný rozměr. Velmi často zjišťuji, že komentáře typu: nerozumíš kosmetice, nebo: používáš přípravky nevhodné na svoji pleť píšou většinou právě lidé, kteří mají vztah s danou značkou. A to hlavně v případě, kdy je článek negativní. Kosmetické firmy, nebo jejich zaměstnanci by se měli smířit s tím, že ne všem  budou jejich produkty sedět a že není povinností blogerek číst nesmyslné komentáře jenom proto, že jsem někomu šlápla na kuří oko. To, že mi něco nevyhovuje, nemusí nutně znamenat, že si neumím vybrat vhodný krém na svoji pleť, nebo že nemám zkušenosti s přírodní kosmetikou (a tak o ní vlastně ani nemohu napsat) a kosmetické značky a jejich zaměstnanci by se s tím měli smířit. 

6. "Konstruktivní kritika"

Nechápejte mě špatně, já s naprostým klidem dokážu přijmout konstruktivní kritiku. A ano, jsem si vědoma, že to o sobě prohlašuje většina blogerek. :) Problém je ovšem ten, že konstruktivní kritika je v dnešní době velmi nadužívaný slovní obrat, který si většina komentujících (jak si všímám u všech blogerek, nejen u sebe) plete s obyčejným hnusným komentářem, který nemá jiný účel, než někoho shodit a ublížit mu. Nejsem žádná citlivka, ale co si občas u slavnějších blogerek čtu v komentářích, z toho mi tedy dobře není.

Konstruktivní kritika není, když do komentáře, byť nepřímo, napíšete, že je dotyčná úplně blbá a neví, o čem mluví a danému tématu vůbec nerozumí. Konstruktivní kritika není, když mi někdo napíše, píšeš nesmysly, nic o tom nevíš, ten krém ti nefunguje, protože sis ho koupila blbě. A uznejte sami, kdyby vám někdo napsal: ahoj, v článku to není, ale víš o tom, že se ten krém má používat takhle a takhle a je určen na takový typ pleti? Možná proto ti nesedí. Třeba by ti lépe seděl tenhle, zkus si sehnat vzorek.  Vnímali byste to jako útok? Jako hnusný komentář? Asi těžko a ani já ne. Ale když komentář napíšete takto: Když píšeš blog, už bys taky mohla vědět, že se to používá takhle, hlavně že si hraješ na blogerku a nic o tom nevíš, já mám vystudovanou školu xy a ty nepiš o něčem, čemu nerozumíš!, pak vyznívá úplně jinak. Takový komentář ve skutečnosti nemá přinést kritikou změnu k lepšímu, ale urazit. A honosně se tomu říká konstruktivní kritika. Doufám, že mě chápete. :)

Vy mi určitě dejte vědět, co štve na blogerkách vás! :) Ať už jste čtenář, nebo máte blog, podělte se o radosti z tohoto světa. Třeba se tomu společně zasmějeme a já budu doufat, že se ve vašich komentářích nenajdu s nějakou mou neřestí. :) Cílem dnešního článku nebylo nikomu ublížit ani pobouřit, ale naznačit a možná vnést do temných blogerských zákoutí trochu té konstruktivní kritiky.. :) Hezký den! L.